MAREK REJENT POHOV!
Čím to, že jsou naše dnešní příbytky tak odlišné, tak přitažlivé? Okřídlená věta v roce 1956 odstartovala pop-art, umění založené na oslavě konzumu. Tehdy si doba trochu pohodlí a komfortu po hubených válečných letech zasloužila. Dnes si nepohodlí způsobujeme obvykle sami, nekonečnou akcelerací, s níž přistupujeme ke všemu, co nutně potřebujeme zvládnout: práci, kde nic nejde snadno, tak jako včera, energetickou krizi, třaskavou politickou situaci, rodinu, školní povinnosti dětí a v neposlední řadě aktivní volný čas! Sociologové nazývají naši dobu různě, žijeme v rizikové společnosti, ve střetu kultur, jiní hovoří o vyhořelé společnosti, tekuté době, společnosti únavy… S orientací na výkon přichází prokrastinace a frustrace. Neumíme odpočívat a užít si klidu bez výčitek. Může pomoci výstava? Ale jistě! Marek Rejent vymodeloval pohovku jako měkké ženské tělo, ne proto, aby provokoval feministky, spíš aby naznačil, že spočinutí neznamená smrt, ale mateřskou náruč klidného spánku. Jsme zvyklí dostávat krátké rychlé povely – Vpřed! Start! Dnes je na místě spíše Pohov (si)! Co může učinit naše příbytky místem pohody, nikoli jen přestupní stanicí, jejíž podobu ani nestíháme vnímat? I zde pomůže sochařství. Je tu křeslo – ale vlastně sedící muž, divan – ležící žena, dítě se svítící hlavou jako lampička. Taky zářící kočka a tři slepice… A hned máme večer po práci o čem přemýšlet, když sedíme v pohodičce ve fotelu s knihou. Do našich přitažlivých příbytků se přirozeně hodí i starší práce Marka Rejenta, jeleni, srnky a sob z recyklovaných spotřebičů, brouci a motýli ze starých holicích strojků, soustružené hračky pro nehodné děti a v garáži létající motorka! No není život krásný? Na Vysoké škole uměleckoprůmyslové prošel Marek Rejent ateliérem Veškerého sochařství. Vychází z něj univerzální tvůrci schopní se postavit všem výzvám, které život přináší. Sochař umí pracovat s iluzí pro film a divadlo, dokáže oživit veřejný prostor, ať jde o pomník, kašnu nebo kruhový objezd, vymyslet výstavní scénografii muzeí, spolupracovat s architekty, navrhnout hračky, svítidla a nábytek do interiérů, a ještě nás ohromit vlastní volnou tvorbou. Marek Rejent vyšel z práce se dřevem, pochází z rodu prosečských řezbářů, využívá nádherně prokreslené dýhy, vzácné dřevo, ale pracuje také s novými technologiemi. Kombinuje různé materiály, recykluje předměty, které už nepotřebujeme, staré vysavače, holící strojky, dokonce i motocykly. V jistém smyslu je dědicem surrealismu, pracuje s nečekaným setkáním předmětů v nových souvislostech. Vznikají inspirativní, leckdy fantastické objekty, sluchátka pro Vikinga nebo létající motorka, kterou by mohl použít i čaroděj Hagrid. Podobně zachází i s figurou, jež je součástí naší představy o interiéru, skoro jako křeslo, pohovka nebo lampa. Máme příležitost si promyslet, kudy vedou hranice mezi sochařstvím a designem a jaké je místo prostorového umění v našich životech. I dnešní příbytky mohou být se sochami a objekty Marka Rejenta tak přitažlivé a odlišné, jako by zakládaly novou éru klidu a radosti, jako samozřejmé součásti lidského života hned teď. Tak tedy Pohov! Sochař Marek Rejent se narodil 1. prosince 1969 v Poličce. Absolvoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze v letech 1990 – 1997 v ateliéru veškerého sochařství Kurta Gebauera. Je členem umělecké skupiny Matky a otcové. Žije v Proseči. Recykluje staré spotřebiče do podoby zvířátek a motorek, zabývá se tématem domova. Podílí se na programu proslulého Musea dýmek v Proseči, pracoval pro film i divadlo, aktualizoval tradici soustružených hraček z Vysočiny. Je členem umělecké skupiny Matky a otcové a autorem několika realizací ve veřejném prostoru. Martina Vítková
