SOKOLOPEŘENÍ. S názvem výstavy jsme si opravdu vyhráli. Reagovali jsme na to, že je v kostele, ale nakonec, zdá se, důležitější je, že je v Sokolově a Sokolov opeříme svými pokusy a dáme tu své opery, tedy italsky díla. Věříme, že budou tak zpěvná, jako jsou opery v divadlech, nakonec kostel je veliké divadlo a členové našeho souboru, absolventi Ateliéru veškerého sochařství UMPRUM v Praze se, myslím, snažili, aby v souboru předvedli výkon, který tématem a proporcemi přispěje k výrazu scény. Někdo jako já s pomocí Dagmar Šubrtové jsem našel ve svém již hotovém sortimentu to, co by reagovalo na atmosféru místa, ale zdá se, že většina účastníku šila dílo, tedy operu, na míru místa. Sám jsem zvědav, jaká kakofonie zaplní prostor kostela, který sám o sobě je výrazně členěn. Doufám, že naše představení neudělá ostudu proslulému dramaturgovi sokolovského kapucínského kostela sv. Antonína Paduánského Josefu Vomáčkovi, který se režií výstav už nemazatelně zapsal do dějin Sokolova. Sokolov má za sebou beze sporu složitou historii a každý pokus přizdobit krásného, dějinnými zvraty opakovaně oškubaného ptáka novým peřím, nám budiž radostí. Kurt Gebauer, září 2015
